Smuteční síň Řepy

Zadání: Smuteční síň Řepy

Stavba smuteční síně bude umístěna v severní části areálu řepského hřbitova, v centrální části jeho plánovaného rozšíření – v prodloužené ose stávající lipové aleje v místě plánovaného křížku. Vzhledem k výše uvedenému by návrh síně měl navazovat na síť chodníků navrženou firmou Weiss & Wild v červnu 2011(viz. příloha – Návrh úpravy hřbitova). Prostor kolem navrhované stavby bude upraven pro bezbariérový přístup a příjezd pohřebního vozu.

Stavba bude obsahovat smuteční síň samotnou s kapacitou 10 míst k sezení, 15 ke stání a dále malou kancelář (pro úřední jednání), malý sklad (pro údržbu hřbitova) a toalety. Dispozice interieru bude řešena tak, aby splňovala prostorové, provozní a estetické podmínky smutečního obřadu. Návrh bude také splňovat obecné technické požadavky na bezbariérové užívání staveb.

Náklady na realizaci stavby (bez přípojek inženýrských sítí) nepřekročí 2 mil. Kč.

Kde: Areál řepského hřbitova v místech plánovaného rozšíření

repy_situace

Kdy: 2012

„…odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.” (Ž 104,29)

„Je to tedy kombinace těla a „dchnutí života“, co tvoří „duši živou“. Pokud se tato kombinace rozpadne, tělo se vrací do země, z níž bylo vzato, dech života (duch) se vrací k Bohu, který ho dal a „duše“ – tedy člověk – přestává existovat. Nastává smrt.”

repy_koncept

Umírající – Jiří Wolker

(z pozůstalosti)

Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose, jak k ránu květiny,
tisíce umřely, tisíce umrou, tisíce na smrt jsou znaveni,
neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný.

Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají se všeho, se všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
umírání se bojím, kde každý je opuštěn, – a já umírám.

Sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý,
od tvých ňader mi uťali ruce a srdce rozbili,
myšlenka na tebe jak zlatý šíp půl roku mě protínala,
když bylo mi hůř, bolela víc, když bylo lépe, pomáhala.
Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst,
ten dopis byla největší bolest a největší sten,
ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.

repy_vizualizace2

Návrh smuteční síně je především ztvárněním prostoru posledního rozloučení. Ústředním tématem je vytvoření důstojného a symbolického prostředí pro zemřelého a pozůstalé a všem tak co nejvíce ulehčit těžké životní okamžiky.

V území řepského hřbitova je nejvýznamnějším krajinným prvkem alej, která lemuje cestu původním areálem směrem k plánovanému rozšíření. Na hranici staré a nové části je navrhována nová cesta vysazení „polo-aleje“, jedné řady stromů. Bude tak zachována hierarchie hlavní a vedlejší cesty. Kompozice celého území tak získá symbolický tvar kříže, do jehož vrcholu je umístěna smuteční síň. Ta je tak zároveň symbolickým zakončením cesty.
Architektura samotné budovy vychází z ideje scénografie cesty a biblického výkladu: „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ (Gn 2,7 kral.). Forma je navrhována s ohledem na jasnou čitelnost účelu stavby a její přiměřený výraz, tedy důstojnost, jistotu, symboliku, pevnost.

Návštěvník vstupuje do předprostoru, který zajišťuje dostatečnou kapacitu pro čekání před samotným obřadem. Přiléhající atrium se stromem je symbolickým ztvárněním „země“ a místa posledního odpočinku těla zemřelého.

repy_vizualizace8

Prostor smuteční síně je rozdělen na dvě části, pro zemřelého a pro pozůstalé. Katafalk je možné umístit kolmo i vodorovně se směrem příchodu a pohledu smutečních hostů. Po skončení obřadu jsou části odděleny pomyslnou oponou. Rakev se zemřelým tak nikam neodjíždí, je ponechána ve svém vlastním prostoru. Tato metoda je důstojnější pro zemřelého i příjemnější pro pozůstalé. Horní osvětlení ozařuje rakev a přináší silné jižní světlo. Je zajištěna důstojná atmosféra bez rušivých vlivů okolí. Prostor je vybaven pultíkem řečníka, projekční technikou pro promítání fotografie zemřelého, případně i jiných obrazových materiálů. Samozřejmostí je audiotechnika.

repy_vizualizace3

Za čelní stěnou smuteční síně je druhé atrium se dvěma třešněmi symbolizujícími pomíjivost lidského života a vlčím mákem jako ztělesněním nevyslovené lásky. Tento prostor je symbolikou lidského ducha, který se navrací k Bohu. Obě dvě atria zabírají stejnou plochu, avšak mají rozdílné proporce. Je tak vyjádřena rovnost těla a ducha, ale zároveň i jejich přirozená a nezbytná rozdílnost.

Samotná smuteční síň je tak místem uprostřed – místem mezi Bohem a zemí, místem mezi duchem a tělem, místem posledního rozloučení s duší zemřelého. Ta jediná nemá své místo, tu jedinou musíme uchovat sami v sobě.

Kancelář správy hřbitova je spojena se smuteční síní a slouží také k řízení obřadu. Je k ní připojena šatna a sociální zázemí zaměstnanců. Sklad pro správu hřbitova je umístěn na samém konci budovy tak, aby nebyl v prostoru běžně navštěvovaném veřejností. Celá budova je plně bezbariérová včetně samostatného sociálního zázemí pro hendikepované.

This slideshow requires JavaScript.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s