Rittstein na sídlišti

Zadání: barva sídlišť

Dnešní sídliště se topí v záplavě nekonečného množství barev barev a vzorů fasád. Originální pojetí však bylo zcela rozdílné. Přímá geometrie daná prefabrikací. Strohost linek, většinová absence jakékoliv zdobnosti. Používání základních objemů. Střídání betonu a skla. Jak vyzrát na barevnost? Jak využít architekturu sdliště i pro něco jiného? Jak pozvednout veřejný prostor?

Kde: sídliště Ostrava – Jih

rittstein_diagram1

Kdy: 2012

Jako doplněk uvádím text na téma „Sídliště“ zpracovaný v rámci předmětu Urbanismus I na FA ČVUT.

Vyslovíme-li slovo sídliště, bezesporu probudíme řadu emocí. V některých to budou vzpomínky na dětská léta, běhání mezi domy, první lásky. V jiných se probudí nenávist k šedi a anonymitě. Představa pestrobarevných domů se sytými a obvykle velmi záměrně volenými tóny některé děsí, jiní kvitují “jak se ta sídliště / paneláky krásně opravují.“ Fenomén sídliště nám zkrátka není ukradený. Aby taky byl. Žije v něm třetina národa, spokojeně i nespokojeně. Jak se má ale sídliště dál vyvíjet? Jaká je jeho budoucnost? A má se vlastně vyvíjet? Má se vlastně měnit? Jsme, my lidé, vůbec nespokojení s tímto typem bydlení nebo jde jen o názor architektů?

Rostislav Švácha zakončil svůj rozhovor myšlenkou: „Já tedy ze sídliště neodejdu. Beru to jako kulturní úkol. A byl bych rád, kdyby to tak brali i ostatní.“ ¹ Domnívám se, že běžní občané, kteří žijí na sídlišti, věc takto nechápou. Je tedy třeba nalézt jiné důvody.

rittstein_diagram2

Lidé většinou ztotožňují pojem sídliště s nám dobře známými paneláky. Myslím si, že to není úplně fér. Chápu sídliště jako formu hromadného bydlení. V historii byly takovéto koncepty často iniciovány jedním člověkem, politickou silou, firmou. Masová výstavba bytů řešila otázku nutné potřeby v daném místě. Stavěli takto Egypťané při stavbách pyramid, stavěli takto Angličané během průmyslové revoluce. Sídliště se stala modlou Le Corbusiera a avantgardy. Baťovo sídliště rodinných domků a dvojdomků dnes všichni obdivují. A stavělo se tak i po válce. Vždy trošku jinak, vždy s trochu jiným pozadím, ale domnívám se, že většinou bylo sídliště odpovědí na jasnou potřebou. Zůstala i dnes tato potřeba?

Když se u nás objevily první sídliště, byla to revoluce. Lidé sem přicházeli z vesnic a i v té době už poměrně starých činžovních domů. Malé uličky a domky nebo chalupy se zahradami vystřídalo sídliště. Městské ulice, nároží a tajuplné vnitrobloky pevné struktury byly nahrazeny solitérními šedými domy s velkými okny. Ulice se tak trochu ztratila, zahrady neexistovaly a vše dohromady tvořilo jakýsi veřejný prostor. Ke změnám došlo i uvnitř. Často bídné sociální a prostorové podmínky se proměnily jen ve vzpomínky. Nové byty byly poměrně velké a slunné. Teplá voda, koupelna a záchod v bytě se staly standardem. Pro mnohé to v dané době muselo být neuvěřitelným zjevením luxusu. Návrhy jednotlivých bytů se proměnily v matematiku tři plus jedna. Nemyslím si, že dispozice domů na panelovém sídlišti je dokonalým výtvorem architektury. Slovo “slušné“ ale myslím lze použít. Lidé se nemuseli starat o kvalitu svých domů. Plísně, chlad a zatékání zmizely. Nabízí i dnes sídliště kvalitní a luxusní byty? Nemusí se obyvatelé strachovat o své domy?

Stěhování znamenalo také změnu životního stylu. Po mnoho desítek a stovek let pěstovaný vztah k půdě a vlastním kořenům byl často rozbořen. Vztah mezi člověkem a zvířetem již nebyl zemědělský, z důvodu obživy. Děti si nehrály na seně a neběhaly po lese při hře „na slepou bábu“. Ruch a frenérství ulice již neměly své místo. Tradiční atmosféra kaváren a hospod neměla a ani nemohla najít uplatnění. Řeči „pavlačových dam“ se proměnily. Nechci však, aby můj soupis působil negativně. Z vyprávění svých rodičů a prarodičů znám historky o společných kluzištích před domem, o různých sportovních soubojích a kláních. A bojovali v nich mladí i staří. Třeba jednotlivé vchody nebo domy proti sobě. Byla jiná doba, lidé žili jinak, jejich vztahy byly jiné. Jaký je životní styl dnešního člověka? Jak žije? Jaké jsou jeho vztahy? Ať rodinné nebo s jinými lidmi.

rittstein_DSCF2570

Známe a obdivujeme estetiku mnoha historických období. Jsme fascinováni nadpřirozeností egyptských pyramid. Skoro bezmezně uznáváme dokonalost řecké antiky. Dechberoucí dynamika a božskost gotiky je stále inspirující. Zdobnost secese nemůže zapřít svého ducha. Funkcionalistickou vilu Tugendhat jsme opravili a považujeme ji za jednu z našich největších památek. Domnívám se, že i architektura sídlišť, těch která dnes tak označujeme, měla svou estetiku. Přímá geometrie daná prefabrikací. Strohost linek, většinová absence jakékoliv zdobnosti. Používání základních objemů. Střídání betonu a skla. Možná, že to není pro každého. Možná, že ne každý najde v přísnosti zalíbení. Ta samé ale platí i o předešlých obdobích. Ne všichni jsou vždy nadšeni. Jaká je estetika dneška? Co se nám líbí dnes?

Známe otázky a máme zde jistý rozpor s Rostislavem Šváchou.1)   Pokusím se nyní na některé z nich odpovědět.

Zůstala i dnes tato potřeba? Velké výrobní závody jsou již minulostí. Ostravská Nová huť měla v dobách své slávy přes 20 000 zaměstnanců. Její následovník ArcelorMittal zaměstnává 4 200 pracovníků. Masivní o koncentrovaná potřeba zaměstnanců již není aktuálním problémem. Problematika dostupnosti je řešena velmi kvalitně fungující veřejnou dopravou. Na každodenním dojíždění automobilem není nic divného, naopak se dnes jedná o částečně předpokládaný zvyk. Čas, který takto ráno a večer lidé stráví, bývá myslím mnohdy enormně podceňován. Domnívám se, že potřeba v určité formě zmizela. Možná se více rozprostřela, možná se proměnila v požadavky velkých skleněných sídel mezinárodních společností a megalomanských obchodních řetězců.

rittstein_DSCF2573

Nabízí i dnes sídliště kvalitní a luxusní byty? Nemusí se obyvatelé strachovat o své domy? Čtyřicet nebo padesát let bez žádné nebo nepříliš kvalitní údržby poplatné dané době se na stavu nepochybně podepsalo. Slunné však byty zůstaly. Domnívám se, že sociální a hygienické standardy také poměrně dobře splňují. Koupelny a záchody nejsou sice velikostně vybaveny podle dnešních požadavků klientů, ale osobně si nejsem úplně jistý, zdali jsou tyto požadavky plně oprávněné a správné. Dispozice jsou pořád stejné i po mnoha letech. Stejné jsou i v mnoha patrech jednotlivých domů. Nejsou „podle katalogů a magazínů“. Dnešní trh s novými byty nabízí často jiná schémata. Lepší? Nejsem o tom přesvědčen. Zatímco o sídlištních dispozicích jsem řekl, že jsou „slušné“, o mnoha jiných, například developerských projektech, to myslím říct nelze. Jejich kvalita a trvanlivost bude prověřena až časem a výsledky mohou být překvapivé.

Jaký je životní styl dnešního člověka? Jak žije? Jaké jsou jeho vztahy? Odpověděl bych rychlý, rychle, rychlé. Dnešní doba jednostranně zaměřená na výkonnost, produktivitu a zisk příliš nepodporuje zájem člověka o aktivní trávení volného času. Pracovní vytížení omezuje osobní život a každý většinou spěchá rychle domů, za své dveře. Kontakt se sousedy je omezován, vztahy jsou formalizovány. Nejznámějším pohledem z našeho bytu mnohdy bývá obrazovka počítače. Zájem o uzavřené bydlení za závorou a co nejmenší vztah s okolím jsou toho důkazem. V minulosti člověk rád ukazoval svůj životní styl. Dnes nechce být viděn. Vzájemné odcizení není jen problém sousedských vztahů, ale bohužel příliš často i vztahu rodinných. Můžou za to sídliště? Myslím si, že tomu tak úplně není.

Jaká je estetika dneška? Co se nám líbí dnes? Barevná záplava na předměstích se postupem času přelila i do měst. Domnívám se, že vkus nebo estetický styl doby je z velké části popřením estetiky předchozí. Přísnost a funkčnost panelových domů tak způsobily barevnost, přebujelost a rozpustilost satelitních domečků a pastelových rekonstrukcí sídlišť. Brzy nejspíše přijde trend podobný, zase něco popřeme. Historicky se však vždy naše zraky upínaly hlavně k originálům. Líbí se nám právě ta jediná původní podoba a nechceme si na ni nechat sáhnout.

Co tedy se sídlištěm Kam dál? Myslím si, že jsou často démonizována. Měli bychom se zabývat jejich silnými stránkami a pokusit se obnovit jejich původní plánované silné stránky.

Práce a aktivity lidí by se jim měly přiblížit. Dojíždění za prací a raní exody by se měly omezit přesunem některých funkcí na sídliště. Třeba do nižších pater. Velkou pozornost by měla mít rekonstrukce jejich technického stavu a následná údržba. Bez ní se brzy vrátíme tam, kde jsme. Moderní technologie rozšiřují možnosti přeměny některých bytů. Lze tím podpořit různorodost obyvatelstva. Ta je mimochodem na našich sídlištích, na rozdíl od západu, stále překvapivě dobrá.

Životní styl nezměníme. Vždy budeme trochu opovrhovat a nedoceňovat to, co máme, a budeme snít o zdánlivě nedosažitelném. Ve chvíli uspokojení se trend obrátí. Možná, i když je to odvážná představa, jednou budeme snít o bydlení na sídlišti. Stejně jako dnes sníme o bloku. Estetika nejspíš není úplným klíčem, ale není bezvýznamná. Jsem zvědavý, za jakou dobu začnou majitelé nových oranžových fasád diskutovat o tom, jestli by se neměly přemalovat na růžovo.

rittstein_DSCF2567

Navrhuji tedy dodržení původních urbanistických myšlenek. Uchování silného konceptu bydlení v zeleni. Ta má nejspíš být posílena. Má být důmyslnější,rafinovanější a lákavější. Právě ona má být barvou na sídlišti a domy si mají uchovat původní funkční vzhled. Ten může být skvělým pozadím pro umění a aktivní veřejný prostor. Domy se mají rozumně transformovat. Nižší patra například pro zábavu, obchod, kanceláře.. Ve vyšších můžou vznikat různorodé byty. Má smysl vytvářet podmínky pro různé vrstvy obyvatelstva, každý může snít dle své libosti.

Sídliště může být prostorem architektonické hry, ta však nesmí popírat původní záměry. Je třeba respektovat historický kontext stejně jako v jádru města. Dovedu si představit sídliště jako galerii moderního umění. Sídliště by bylo galerií a v něm a na něm by byly k vidění a žití současné výtvory.

A v takových sídlištích by snad chtělo bydlet spousta lidí, ti kteří tam bydlí dnes a možná i mnoho nových, je to potřeba. Chytrá, důmyslná a otevřená společnost může mít úžasná sídliště. Je třeba se dívat dál, než na ekonomické výsledky letošního roku. Je třeba být k sídlištím objektivní.

¹) Ze sídliště neodejdu, rozhovor Petra Volfa s historikem architektury Rostislavem Šváchou

Dovětek

Zpětně se domnívám, že možná hlavním klíčem je kvalita. Zlepšením kvality budov a veřejného prostoru by se prostředí výrazně zlepšilo. Snad by to pomohlo i kvalitě kontaktu mezi lidmi, způsobu užívání města, vnímání architektury a urbanismu. Schéma sídlišť má myslím svou legitimitu, stejně jako urbanismus městské blokové struktury.

This slideshow requires JavaScript.

Advertisements

2 thoughts on “Rittstein na sídlišti

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s